Jakub Trpiš : Landie – Čtyři poutníci



    Hodnotenie: 7,5/10"
  • Autor:
  • Séria: Landie 1
  • Vydavateľ: Jakub Trpiš
  • Počet strán: 536
  • Prevedenie: Vázané
  • Autor obálky: Martina Světlíková

Landie vás uchvátí moderními velkoměsty i svou panenskou přírodou. Lidé se zde naučili žít v symbióze s roboty a ostatními životními formami, ale nemusí to tak být navždy. Přízraky se stahují ze severu a útočí stále častěji. Jako by toho nebylo málo, objevil se i tajemný Bezejmenný, který putuje Landií a získává stále větší moc. Ústředními postavami jsou Lajla, Naté, Kobu a Chára, kteří se vyučili v umění materializace. Jejich poslání je zavede do míst, kde celá staletí nikdo nebyl. Při jednom z úkolů bloudí v jeskynním komplexu Abúd Dail, v dalším řeší záhadu města Godrum, které bylo kdysi chloubou východní Landie, ale dnes je opuštěné a zapadané prachem. Nezřídka jim půjde i o život. Jedinečnost Landie spočívá v propojení klasické fantasy s roboty, teleporty a dalšími moderními technologiemi.

Recenze od Jana Drbuška (Drba):

Když se mi tato kniha dostala poprvé do rukou, byl jsem celkem skeptický. Český autor, o kterém jsem nikdy nic neslyšel v kombinaci s velikášskou anotací; nečekal jsem nic moc. Na druhou stranu velmi pěkná vazba, uvnitř zajímavá mapa a dokonce i osobní věnování mou skepsi poněkud přebily. Následující řádky vám sdělí, jak nakonec mé očekávání dopadlo.

Setkáváme se postupně se čtyřmi postavami, seveřankou Lajlou, prchlivým Chárou a jeho robotem Kobu a dospěle působícím Naté. Čtyři postavy ze tří kontinentů se z nějakého důvodu nakonec ocitnou ve slavném Údolí světla, kde se nadaní lidé učí různým formám umění materializace. Je to jakási forma magie, rozdělená do několika specializací, kdy praktikanti třeba vyvolají ze vzduchu či země jakéhosi elementála nebo se umí přenášet do jiných sfér či paralelních světů, anebo se umí „jednoduše“ teleportovat. Každý z našich čtyř hrdinů ovládá jednu formu, respektive tři ze čtyř, neboť robot přece nemůže ovládat magii, že ano?

Postavy jsou psány, no, jaksi hořkosladce. Na jednu stranu jsou propracované, na druhou stranu; když se neustále opakuje jak moc je Chára prchlivý a jaký je vlastně machrující frajírek, to už člověka omrzí. V kombinaci s otřesnými počeštěnými výrazy, psanými foneticky, jako „vau“, „sentry“, „jep“ a jinými, navíc s občas velmi matoucím stylem psaní přímé řeči, kdy není jasné, jestli postava mluví sama pro sebe či jen přemýšlí; jsou pro mne tyhlety věci zásadními nedostatky knihy. Jako ano, podle anotace jsem holt neočekával young adult fantasy s neustále se hádajícími a něco si dokazujícími puberťáky, zasazené do propracovaného fantasy světa. Ale určitě se najdou čtenáři, kterým tato kombinace bude vyhovovat. Mně bohužel vadila a recenze je pokus o objektivní hodnocení ze subjektivního hlediska.

Svět, jeho historii a členitost autor velmi dobře propracoval a promyslel. Stále nové, a tak rozdílné oblasti mne překvapovaly, i s rozdílnými rasami, faunou a flórou a vůbec vším odlišným a velmi barvitě popsaným. Další pozitivum vidím v tom, že se autor nebál místy úplně změnit styl vyprávění a náhle se z nějakého teenage young adult dobrodružství čtenář ocitá v postapo temném fantasy, což je jen dobře. Záporáci, jejich chování, a vůbec důvody, proč je svět takový, jaký je, mají svou logiku, i když možná autor o světě prozradil v prvním díle příliš mnoho. Ale zřejmě je ještě spousta dalších oblastí, čekajících na popsání.

Verdikt je pro mne poněkud rozporuplný; ač se snažím být sebevíc objektivní, zmíněné nedostatky mi požitek z knihy kazily. Ale jelikož pozoruji jakýsi nárůst young adult fantasy na knižním trhu, zajisté si tento příběh své oddané čtenáře najde. I já si pravděpodobně přečtu další díly, jen abych věděl, jak to dopadlo a jestli se autor z mého pohledu zlepšil.

 

Recenze od Kateřiny Pomykalové:

Od počátku ledna mne ze všech stran tato kniha bombardovala. Na většině sociálních sítí upoutávky a reklamy. Nedalo se ji prostě přehlédnout. Když nám tedy autor sám nabídl, jestli nemáme zájem recenzovat, neváhala jsem. Anotace a reklamní kampaň byla velmi lákavá a navíc, českého autora vždy velmi ráda podpořím.

Další velmi pěkný bod byl, že mi přišla kniha s osobním věnováním a už s tímto jsem byla velmi obměkčena a s chutí se do čtení pustila. Bohužel to byla zásadní chyba. Jako těžítko nebo výplň do knihovničky by se Landie hodila mnohem více, nežli ke čtení.

Už po prvních stránkách jsem přestala počítat překlepy a gramatické chyby (o naprosto tragických anglicismech radši vůbec nemluvím) a snažila se co nejvíce soustředit na to, abych aspoň chápala děj. Postavy víceméně bez popisu, netušila jsem, s kým mám tu čest. V jednu chvíli se hlavní postava projevovala jako dvanáctiletá a v druhé byla popisovaná jako dospělá. Jediné, co se dokolečka opakuje, je popis, jak jsou všechny hlavní postavy nádherné a všichni ostatní po nich baží a zamilovávají se do nich na první pohled.

Děj skáče naprosto nesmyslně. První půlkou knihy jsem se prokousávala s nechutí. Svět není pořádně vysvětlen a opravdu nezaujme, když je tam jeden „dětský“ boj za druhým. Začala jsem mít pocit, že pan Trpiš má až moc nápadů a snaží se je vecpat všechny zaráz a hop. Stejně tak to bylo i s popisy. Jednu věc popsal několika větami, které říkaly to stejné, jen v nich byla použita synonyma. To celou knihu zvětšuje a zpomaluje. Hlavní příběh je potom velmi okleštěn. Když už se dostanete k nějakému ději, je shrnut pomalu na jedné stránce a už zase se plácáte v něčem, co jste četli už milionkrát.

Co se týče postav, moc jsme si nepomohli. Každá má přiřazenou jednu úlohu a místo jednoho robota tu máme hned čtyři. Pochopila jsem, že postavy jsou nejspíše v období puberty a proto se občas jejich vzpurnost a arogance dala vysvětlit. Mít ji ale na 535 stranách, to opravdu není nic čitelného. Jejich chování mě naprosto iritovalo.

Kdybych knihu nedostala k recenzi, určitě bych se nedostala dál než přes první čtyři kapitoly. I tak to pro mne bylo dost útrpné dočíst do konce. U hodně příběhů se stává, že se to začne lámat v druhé polovině. Tady jsem se ale žádného zlepšení nedočkala a dočetla jsem to přes zatnuté zuby.

Jako rukopis dobré, potřebovalo by to ale korekturu a někoho, kdo by nad spisovatelem držel tak trochu pevnou ruku. Proškrtat, některé pasáže přepsat a byla by to velmi dobrá kniha. Bohužel tak, jak je teď na trhu, je to velký omyl. O dalších dílech ani nepřemýšlím.

Chceš kúpiť túto knihu?Knižka na Martinus.sk
 
 
 
Knižka na Martinus.cz
Nenašli ste túto knihu, ale napriek tomu ju chcete?
Dajte nám vedieť a informujeme vydavateľa.
Mám záujem o knihu

Máte radi naše články?
Môžete nás aj podporiť:

Hodnotenie knihy: 71/ 100
Pridané: 27.02.2018
Autor:
Zdielať: tlačidlo na vašu stránku pre túto recenziu?
Recenzia na knihu Jakub Trpiš : Landie – Čtyři poutníci | fantasyknihy.eu

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Komentáre


3 komentárov na “Jakub Trpiš : Landie – Čtyři poutníci

  1. Jakub Trpiš

    Dobrý den, Honzo.

    Moc děkuji za vaši recenzi. Vážím si toho, že jste si na Landii našel čas a napsal o ní své dojmy, atd. Co se týká počeštěných výrazů, tak mě mrzí, že vám vadí. Nemám rád anglicismy, zároveň je můj styl psaní o dost jiný než ostatních autorů, takže naprosto chápu, že je stanoven nějaký standard, jak psát a já z něj prostě vybočuji. Pokusím se to do dalších dílů nějak vymyslet a skloubit to tak, aby to z tohoto pohledu bylo lepší. Co se týká přímé řeči, kdy postava mluví k sobě, tak to je velký nedostatek, kterého jsem si vědom. Při dalším vydání to určitě opravím (kurzívou) tak, aby to čtenáře tolik nemátlo a mohl si více užít čtení. Ještě jednou děkuji za váš čas a moc mě těší váš zájem o další díly. Jak jsem pochopil, co máte rád, i co od dobré fantasy očekáváte, určitě by vás neměly zklamat. A rozhodně se nebojte – nevystřílel jsem všechny náboje v prvním dílu. Máte se na co těšit 🙂 S úctou Jakub Trpiš

    1. Jan Drbušek Autor článku

      Zdravím, jsem rád, že respektujete mou subjektivní recenzi; protože jak jsem tak sondoval, většina ohlasů je velmi kladných a můj je spíše výjimkou. 🙂

  2. Jakub Trpiš

    Dobrý den, Katko.

    Děkuji za váš názor a vezmu si z něj jako vždy maximum. Přeji hodně úspěchů, skvělých zážitků, i spoustu knih, které vás budou bavit. S úctou Jakub Trpiš