Rozhovor : Victoria Aveyard o svých začátcích a X-menech

glasssword

Jednou jste se zmínila, že když jste psala první verzi Rudé královny, měla jste zrovna dodělanou školu na univerzitě a nebyla jste moc při penězích. Jaký ten rok byl? A jak by jste ho srovnala s dobou, kdy jste psala druhý díl Křišťálový meč a věděla jste, že máte smlouvu v kapse?

Upřímně to bylo jedno z nejhorších období v mém životě a doufám, že se to už nikdy nebude opakovat. Ale je jasné, že vrátit se domů a věnovat čas psaní knihy bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí a díky tomu jsem dneska tam, kde jsem. Psaní první verze Rudé královny mi zabralo šest měsíců a střídaly se u mě dny, kdy jsem psala a kdy jsem se cítila úplně zaseklá na jednom místě. Dokonce se u mě objevovaly momenty, kdy jsem si říkala, že všechno vzdám a zahodím to pryč. Mám ale tátu, který se stal mým nejlepším čtenářem a to byla skvělá volba. Neustále mě postrkoval kupředu, když byl příběh moc pomalý, a dosti mě motivoval, abych to dotáhla do konce. Když jsem dokončila první návrh, rodiče mě pořád podporovali, ale zároveň chtěli, abych měla opravdovou práci, takže jsem skončila jako dovoz dětí z domu do máminy střední školy a dostávala za to plat. Hovor, kdy jsem se dozvěděla, že Rudá královna je prodaná do HarperTeen, jsem dostala právě během jedné z jízd.

Je to zvláštní porovnat ten čas s časem, kdy jsem psala Křišťálový meč a hlavně teď, když jsem dopsala třetí díl. Rudou královnu jsem totiž napsala, aniž by někdo něco očekával. Je to trochu jako liška a králík. Liška běží na večeři, ale králík běží o svůj život. Mám teď výhodu, kterou představuje zabezpečení, dále pak znalosti, místo kde žiju a dýchám. Prostě žiju svůj sen. Je to dobrý motivátor, ale zároveň si musím dávat pozor.

Váš styl psaní v obou knihách je dosti živý a má až filmový nádech. Jak byste popsala psaní a vznik scénáře? 

Vždycky jsem byla vizuální vypravěč. Filmy se staly mou první láskou (a to hlavně proto, že ve dvou letech jsem neuměla ještě číst) a představit si pohyblivé obrázky ve své hlavě pro mě nebyl nikdy problém, a je jedno jestli se jedná o knihu nebo scénář. Mám navíc tu výhodu, že jsem dostala vzdělání od fenomenální scénáristky z USC (University of Southern California). Čtyři roky jsem pracovala na workshopech, a to mi pomohlo se naučit vyprávět a díky tomu je pro mě jednodušší vcítit se do situace, vědět, kam jít. V základu pracuji se třemi klasickými akty a osmi sekvenčními strukturami, které mi při práci pomáhají. Další věcí, kterou jsem se na vysoké škole dobře naučila je schopnost přijímat kritiku. Ve filmovém průmyslu je proto dobré umět přijmout kritiku nejen dobře, ale znát rozdíl mezi dobrými a špatnými kritiky. Dělá to věci mnohem jednodušší. Není to nic osobního, je to jen pomoc a dobrý tahák k tomu, aby byl váš příběh lepší.

ar_victoriaaveyard

Na internetu se nedá nikde najít přesná informace, zda se vaše knihy dočkají filmové nebo seriálové verze a to buď nejspíš proto, že nic není zatím jisté nebo se to drží v tajnosti. Nicméně se nějaké drby dostaly ven a často se zmiňuje například herečka Elizabeth Banks (Hunger Games), scénarista Gennifer Hutchison (Breaking Bad) nebo Universal Pictures. Vzrušuje vás to, když si představíte, že váš svět spatří světlo filmového plátna?

Tak za prvé, jsem nadšená, ale zároveň i opatrná, co se týče této věci. Opatrná jsem hlavně proto, že jsem pověrčivá a dokud neuvidím Rudou královnu jako film v plném rozsahu, tak asi neuvěřím. Jsem totiž ráda, že se konečně dostanou do popředí ženy v klíčových rolích. Není žádné tajemství, že v Hollywoodu mají vážné problémy s rovností žen a mužů, a právě proto jsem pyšná na to, že tento nesmyslný zlozvyk tlačíme do pozadí. Jsem fascinována a zároveň zvědavá na to, jak se to všechno bude vyvíjet a to je asi vše, co k tomu mohu říci.

Vaše hlavní postava Mare Barrow je dosti komplexní a silná ženská protagonistka. A ve vaší knize jsme ji mohli lépe poznat, vidět její vnitřní boj, aby se stala tím, kdy chce být a ne tím, jakou ji chce svět. Co je podle vás ten hnací motor, který Mare nutí držet si svou lidskost a zároveň z ní dělá něco víc?

Lidskost, kterou Mare má, je v ní hluboce zakořeněná, a to díky rodině a lidem, které miluje. Kdyby neexistovali, tak vás ujišťuji, že by se z ní stalo zuřící válečné monstrum. A myslím, že tohle, tento pocit, je uvnitř každého z nás. To nejlepší z nás se dostává ven nejen kvůli nám samotným, ale kvůli lidem, kteří jsou nám nejdražší. A co dělá Mare výjimečnou? Myslím, že je to jak pud sebezáchovy, tak i trochu sobeckosti. Baví mě psát ty části, když Mare ví, že nedělá to, co je správné. Dělá to proto, aby se cítila dobře nebo aby si zachránila svou kůži.

Krevní vztahy, společně s jejích temnými náznaky, se stanou ústředním tématem příběhu. Jak se tohle odráží na americké historii a její obdobné rozdělení podle ras a společenských tříd? Proč je pro vás důležité zabývat se tím ve svých knihách?

Vyrostla jsem ve stínu událostí z 11. září. Přestěhovala jsem se z bezpečného místa v Nové Anglii do živého a rozmanitého Los Angeles na univerzitě. V současné době sleduji vývoj prezidentských voleb. Je to občas velmi zvláštní žít v zemi, která je tak rozmanitá a zároveň jasně vymezená v každé komunitě.

Země v Rudé královně je definována jako divize, trochu jako Amerika. Krevní rozdělení v Rudé královně dosti čerpá z amerických divizí, ras, náboženství, orientace a samozřejmě je v paralele s hrůzou genocidy, kterou představovalo americké otroctví. V dnešní době by se to mohlo přirovnat k předsudkům vůči muslimům nebo gay komunitě.

12914459-mmmain

Vaše série je pěkný mix sci-fi, fantasy a dystopie. Jak jste se dostala k těmto prvkům, jak jste přešla od občanské války k důvěře, zradě a špionáži?

Jsem takový kuchař – spisovatel. Píšu o tom, co mám ráda a já mám ráda spoustu věcí, takže z toho vzniká takový mix. Hodně mě inspirovali teorie o Středozemi zasazené do budoucnosti nebo nápad, že Westeros je společnost, která vznikla tisíc let po jaderné katastrofě. A to se mi zdálo hrozně super, takže jsem si vymyslela něco svého. Když jsem hledala, do jakého časového měřítka umístit Rudou královnu, jako nejlepší volba se mi zdála 50.-60. léta v Americe. V té době už existovaly kamery, letadla, ale ne osobní počítače apod. Důvěra a zrada pak pochází z normálních lidských instinktů.

V obou svých knihách jste nám představila nové postavy, kde má každá nadlidskou schopnost. Jak jste vlastně přišla na Stříbrné a jejich schopnosti?

Když jsem psala Rudou královnu, tak jsem si v Excelu udělala tabulku, kde jsem měla přehled všech různých nadlidských schopností. A mnoho z nich jsem si schovala pro pozdější využití. Strávila jsem ale dlouhý čas na Wikipedii a snažila se svůj mozek obalit všemi informacemi o nejrůznějších variací všech supersil apod.

Zajímalo by, kde jste se inspirovala a jak jste vytvořila jednu z nových postav v Křišťálovým meči. Jedna se o Nannu, která se představila jako vtipná, milující a která dokáže měnit svůj vzhled.

Je asi zřejmé, že jsem často myslela na Mystique (X-men), protože obě umí měnit svůj vzhled. Nanny ale není tak zkušená a zdatná bojovnice.

Existuje spousta příběhů o mutantech, pokročilých národech nebo nadlidech. Kde můžeme najít nebo kam můžeme zařadit váš příběh?

Nejvíce asi dlužím sérii X-men. Já své superhrdiny ale ukazuji na vrcholu, jako vládce, ne na dně.

Na čem pracujete teď?

Dopsala jsem třetí díl Rudé královny a brzo se vrhnu na psaní čtvrtého dílu. To je moje hlavní priorita. A potom se nejspíš vrhnu do jiného světa!

Zdroj: www.bookpage.com

Máte radi naše články?
Môžete nás aj podporiť:

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Komentáre