Autor Zaklínače tvrdí, že kvůli hrám má menší prodeje knih, ale autor Metra myslí, že hry pomohly oběma

Knihy o Zaklínači patřily mezi bestsellery již předtím, než byly na jejich motivy vydány videohry, a autor A. Sapkowski má několik velmi silných názorů ohledně toho, jak funguje zájem fanoušků.

Autor Zaklínače, Andrzej Sapkowski, poskytl rozhovor, v němž znevažuje videohry jako příběhové médium, opakuje tvrzení, že díky hrám jeho knihy tratily na prodeji a tvrdí, že to byly jeho knihy, které udělaly hry oblíbenými mimo východní Evropu, ne naopak.

Sapkowski je charismatický muž s takovým pohrdáním vůči banálním věcem, které si může člověk vyvinout pouze s věkem. A zřídka přestane mluvit. Spárujte tu lavinu slov s velmi silnými názory k většině věcí a kontroverznost následuje.

Sapkowski původně odmítl spolupracovat s CDPR, když v roce 2007 začali pracovat na první videoherní adaptaci jeho děl. Ale je toho více – on prostě nepovažuje videohry za médium, které je schopné dobrého vyprávění a podání příběhu. „Videohry slouží jinému účelu,“ říká Sapkowski. „Jinak fungují. Jak moc tam může být textu, když se hrdina prochází lesem a mluví s veverkou? Kde je v tom literatura? Kde je prostor pro hloubku nebo sofistikovaný jazyk, s nímž mohou hry povznést kulturu? Žádný neexistuje.“

CDPR mu tedy nabídli, že hru pouze založí na jeho knihách a vytvoří vlastní příběh. Ale přesto jeho vztah s nimi zjevně během let velmi degradoval. Tak co se tak moc pokazilo?
„Nemám nic proti hře samotné, ani proti hrám obecně, i když já to nikdy nehrál a hrát nebudu. Veškerá nevraživost začala, když mi hra začala kazit můj trh.“
„Napsal jsem první příběh o Zaklínači před třiceti lety,“ pokračuje. „Kdyžjdu na setkání autorů, v publiku není nikdo alespoň téměř starý jako já. Je mi 69. Nikdo tam není, samé děti. Jak může kdokoliv z nich vědět – hlavně v Německu, Španělsku nebo Spojených státech – že mé knihy nejsou spojeny s videohrami? Že nepíšu knihy založené na hrách? Nemusí to vůbec vědět a CDPR zakrývá původ. Je napsán malým a jemným písmem, potřebujete mikroskop, abyste viděli, že hra je na základě mých knich.“

„Názor, který šíří CDPR (CD Project Red – studio stojící za vznikem úspěšné herní trilogie o Zaklínači), že jsem oblíbený mimo Polsko díky hrám, je absolutně nepravdivý,“ říká Sapkowski. Já jsem udělal hry populárními. Všechny mé překlady na Západě, byly publikovány před první hrou.“

To je prostě fakticky špatně. Zaklínač vyšel globálně na PC v říjnu 2006. První kniha v angličtině vydaná bylo Poslední přání, v roce 2007 a první román Krev elfů byl v angličtině publikován až v roce 2008.

Sapkowski také tvrdí, že s každým čtenářem, kterého získal kvůli hrám, jiného ztratil.
„Myslím, že to tak pořád je. Určitě je více lidí, kteří hráli hry kvůli tomu, že četli knihy.“

Autor trilogie Metro, Dmitrij Glukhovsky na Sapkowskiho tvrzení odpovídá: „Myslím, že nemá vůbec pravdu a že je to arogantní parchant.“
„Bez herního průmyslu by knihy o Zaklínači nikdy nezískali tak moc mezinárodních čtenářů jako mají. A není to jen o hráčích, ale také o herním tisku a odezvě, kterou dělá. Tohle lidi nalákalo. Zůstal by lokálním fenoménem východní Evropy bez toho, ale nikdy by neprorazil na Západě. Stejně to platí pro mé Metro knihy.

Glukhovsky, fanoušek klasických Falloutů a S.T.A.L.K.E.R.a, nepotřeboval moc přesvědčovat, aby herní adaptace jeho knih pod taktovkou 4A Games dostala jeho schválení. „Rozhodl jsem se použít tuto příležitost k vyprávění vlastního příběh a nesoudil jsem videohry jako nebezpečí pro mou tvorbu. Spíše naopak. Myslel jsem, že to je skvělá příležitost propagovat celou značku a přesně tak to fungovalo.“

Glukhovského přístup ke kreativitě ostatních se ukazuje také mimo partnerství s 4A Games. Souběžně s příběhy o Metru a oficiální trilogií také existují desítky knihy umístěny ve stejném postapokalyptickém vesmíru. Vše napsané „čtenáři, kteří jsou vítáni, aby se stali přispěvateli,“ jak je Glukhovsky nazývá. „Když pracujete s talentovanými lidmi, tak jim dejte svobodu vytvořit vlastní interpretaci vašeho příběhu.“

„Ujistil jsem se, že každá postava, kterou ve hrách potkáte, má něco, co má každý člověk; pocity a emoce,“ říká Glukhovsky. „Pocity a emoce jsou věci, ke kterým vztahujeme ty naše. Jsou to věci, díky kterým můžeme v postavu věřit. A tohle je velmi důležitá věc, kterou se můžou videohry naučit od literatury.“

 

Zdroje:

https://waypoint.vice.com/en_us/article/a-no-bullshit-conversation-with-the-authors-behind-the-witcher-and-metro-2033

https://www.vg247.com/2017/04/19/the-witcher-author-thinks-the-games-have-lost-him-book-sales-metro-2033-author-says-this-is-totally-wrong/

Máte radi naše články?
Môžete nás aj podporiť:

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Komentáre